Louis Aragon

( 1897 - 1982)

Louis Aragon, vlastním jménem Louis Andrieux byl francouzský spisovatel. Původně vystudoval medicínu, za studijí se seznámil s André Bretonem, který měl velký vliv na první etapu jeho tvorby, zejména básnické. V roce 1928 se rozešel se skupinou surrealistů, oprostil se od jejich poetiky a inspirace sny. Záhy nato vstoupil do komunistické strany Francie. V roce 1930 navštívil SSSR a stal se komunistou. Seznámil se s Vladimírem Majakovským a jeho švagrovou Elsou Tritoletovou, která se poté stala jeho ženou. V průběhu druhé světové války byl představitelem tzv. Odbojové poezie, v poválečných letech byl významnou postavou francouzské komunistické strany. V roce 1962 mu byl na UK v Praze udělen čestný doktorát. Po okupaci Československa v roce 1968 se od komunismu trochu odklonil, ale stále se držel levicové orientace.

Dílo:

počátky jeho tvorby jsou ovlivněny surrealismem, pozdější tvorba socialistickým realismem
Plameny radosti - první básnická sbírka, soubor veršů, které publikoval před první světovou válkou a v jejím průběhu.
Anicet neboli Panorama- první román ovlivněný poetikou surrealismu.
Irena- Maldororovy zpěvy pornografie- skandální surrealistický text, který vyšel anonymně a ke kterému se Aragon přiznal až krátce před smrtí.
Ve válečném a poválečném období vydal několik básnických sbírek, převážně milostného rázu : Elsiny oči, Voskové panoptikum, Elsa, Není pro mně Paříž bez Elsy.

Ve druhé etapě tvorby se rozešel se surrealiemm a vytvořil románový cyklus Skutečný svět, který souhlasí s koncepcí tzv. socialistického realismu. tento cyklus tvoří romány:
Basilejské zvony, Krásné čtvrti, Cesující z imperiálu, Aurelián, Komunisté, Velikonoční týden, Blanche aneb zapomnění

Aurelián

Román se odehrává v Paříži po 1 světové válce. Je to příběh o lásce pařížského rentiéra Aureliána a ženy provinčního lékárníka Bereniky v krátkém období jejího pobytu v Paříži. Milostný vztah ale nakonec ztroskotává, Berenika neúspěšně hledá lásku u básníka Paula Denise, odmítnutý Aurelián začíná pracovat v továrně svého švagra, jako její ředitel se s odstupem času 20- ti let dostává s ustupující armádou do městečka,kde žije Berenika. Jejich poslední setkání je poznamenáno názorovými rozdíly - Berenika obhajuje socialismus, příběh končí tragicky. Bereniky umírá při fašistickém náletu. Hlavní hrdina Aurelián pod vlivem zážitků z první světové války ztrácí iluze stejně jako jeho generace, nesnáší svůj titul rentiéra a je znechucen pohodlným způsobem života. Vidí spásu v lásce, ale ta se mění v osudové utrpení z jejího nenaplnění.
Autor ve svém románu podává realistický obraz morálky vyšší pařížské společnosti počátku 20 století - faleš, snobství, nadutost, pocity zmaru, nuda. V takovém prostředí je marné usilovat o čistý milostný cit. Láska je zde uváděna jako mýtus spásy a bolesti, omezovaná rozdílnými společenskými podmínkami postav.