Ludvík Aškenazy

(1921 - 1986)

Ludvík Aškenazy byl český spisovatel, reportér a rozhlasový pracovník, který polovinu svého života žil v emigraci.

Životopis

Pocházel z česko- židovské rodiny, narodil se v Českém Těšíně a jeho tvorbu to později významně ovlivnilo. Maturitu udělal v polské Staislavi, tehdy právě zabranou SSSR. Pak studoval v Polsku ve Lvově slovanskou filologii. Za války působil v československém zahraničním vojsku v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou, bojoval i u Sokolova. S naším vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu se seznámil a potom oženil s Leonií, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Narodil se jim syn Jindřich, který se později stal režisérem. V roce 1945 působil až do začátku 50. let v pražském rozhlase jako reportér a zahraničně politický komentátor, později byl spisovatelem na volné noze. Roku 1968 emigroval s rodinou do západního Německa, dál byl spisovatelem, po nějaké době obcházel nutný překlad z češtiny a začal psát německy. Žil v Mnichově. Pak se odstěhoval do Itálie, kde roku 1986 v Bolzanu zemřel.

Dílo

Zprvu psal reportáže, které byly formovány komunistickou ideologií v jejím dobovém stalinském ražení. Po úspěchu svojí první knihy v próze - Dětské etudy ( příběh malého chlapce a jeho otce - kde je hodně poezie a minimálně dobové ideologie), se stává spisovatelem na volné noze a píše prózu, převážně povídky, později divadelní hry. Autor má odpočátku vlastní, svébytný, poetický, častu melancholický diktus. Možná že pohádka - " Putování za švestkovou vůní" se dá považovat za jediný autorův pokus o román. Ač je určena pro děti, vyšla zprvu pro dospělé a těšila se svého času veliké popularitě. V 50.-60. létech 20. století byl Aškenazy relativně oblíbený a čtený spisovatel, který se trochu vymykal všem běžným zařazením a klišé v rámci tehdy vydávané a režimem povolené literatury. Byl i scénárista a dramatik a autor rozhlasových her. Jeho pozdější tvorba v emigraci byla z veliké části dětskou literaturou. Za sbírku pohádek- " Wo die Fuechse Blockfloete spielen" získal Německou státní cenu za dětskou literaturu. Další úspěchy zaznamenaly jeho knihy - " Wo die goldene Schildkröte tanzt" a " Du bist einmalig". Mimo řady pohádek psaných pro rozhlas, napsal v Německu mnoho rozhlasových her, které většinou i sám zinscenoval a také napsal mnoho filmových scénářů, převážně pro ZDF a také BR. Dětské knížky vzniklé v emigraci vyšly v řadě překladů do dalších jazyků, rozhlasové hry se dočkávaly uvedení ve Velké Británii, Kanadě i Skandinávii.

1. Reportáže
Kde teče krev a nafta
Ulice milá a jiné reportáže z Polska
Německé jaro
Z modrého zápisníku - reportáže
Všude jsem potkal lidi
Indiánské léto- reportáže a cestopis z USA

2. Povídky a novely
Protagonisté jeho knih jsou většinou děti a hranice mezi knihami pro děti anebo o dětech je u tohoto autora záměrně nezřetelná:
Dětské etudy - svého času bestseller, knížka o " človíčkovi" založila autorovu popularitu
Milenci z bedny - v jistém smyslu pokračování Dětských etud

V roce 1956 poprvé vydal čs. spisovatel knihu se dvěma novelami řazenými do SF:
Ukradený měsíc - pohádka, často zdramatizovaná, svého času i pro divadlo Semafor
Červená hvězda - se stejnými hrdiny, chlapci, kteří z měsíce pozorují Zemi s jejími prohřešky.

Další povídkové sbírky jsou:
Sto ohňů - dílo poplatné stalinismu
Vysoká politika - dílo poplatné stalinismu
Květnové hvězdy - později pod názvem Májové hvězdy
Psí život - povídky o zvířetech a lidech za války a v protektorátu
Vajíčko - povídky ( viz. dále)

3. Básně
Je také autorem knihy básní:
Černá bedýnka - poezie ilustrovaná a inspirovaná fotografiemi, vydala Ml. fronta

4. Díla pro děti:
Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli strastiplné osudy malého trpaslíka
Osamělý létající talíř
Praštěné pohádky
Cestopis s jezevčíkem

5. Dramata:
C. k. státní ženich
Andělka
Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem

6. Filmové scénáře:
Tam na konečné ( režie Kadár, Klos)
Křik( režie Jaromil Jireš)

7.Rozhlasové hry:
Bylo to na váš účet
Kiosk, Kůže

Vajíčko

Vajíčko je povídkovou knihou. Obsahuje kromě 16 povídek ( Polívka, No dovolte, To, Romeo, Lébl, Zmizel jako cukrář, Bysta, Co je lepší?, Rota, plakať!, Cigareta, Dvacáté století, Vajíčko, Díra, Osud, Démon, Přivezou ji na Silvestra) také cestopisné črty z Indie a Itálie. Závěr autor vytvořil fejetonistickým Stínem, v němž vrací atomovou katastrofu v Hirošimě a její lidské oběti.

Děj prvních dvanácti povídek autor situoval do doby okupace a druhé světové války. Příběh se většinou odvíjí od osudů človíčka stojícího bezmocně uprostřed dění . Autor s ním soucítí, ale přesto se nepoddává lehce ironickému, humornému a citově rozkolísanému tónu. Hlavními postavami bývají většinou židé, pro něž měla válka ještě mnohem odlišnější nádech než pro ostatní lidi.

I v Aškenazyho črtách stojí na předních místech lidé a setkání s nimi, před geografickými a historickými zajímavostmi zemí.

Autor vypráví a popisuje veselým stylem. Věty však překypují informacemi. Aškenazy dokáže výstižně zachytit i více objemné skutečnosti v pár větách. K lidským údělům přistupuje citlivě, něžně a hravě, jako by se sám strachoval o jejich existenci.