Honoré de Balzac (Balzak)

( 1799- 1850)

Honoré de Balzac, vlastním jménem Balsa byl francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu. Bývá považován za zakladetele kritickorealistického románu. Balzakovým magnum opus je cyklus téměř stovky románů pod souhrným názvem LIDSKÁ KOMEDIE, napsal však také řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou (např. Šagrénová růže)

Životopis

Balzac pocházel ze selské rodiny, byl nejstarším synem statkáře, jenž v průběhu Francouzské revoluce zbohatl jako vojenský zásobovač. Honoré byl poslán do klášterní školy, nakonec se mu podařilo v Paříži vystudovat práva. Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal černé dobrodružné romány, pod různými pseudonymy - nejčastěji Horace de Saint- Aubin, které později zavrhl. Celý jeho život byl provázen snahou dostat se do vyšší aristokratické společnosti, z této snahy vyplývali jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit hektickou literární tvorbou, několikrát se dokonce pokusil o sebevraždu. Když na tom byl finančně konečně dobře, nakoupil akcie, ale zase zkrachoval. Byl poté nuce psát velmi intenzivně, aby zaplatil svoje dluhy. Psal vlastně na výdělek, což nebylo v jeho době obvyklé a také psal výhradně v noci. Do dějin literatury vstoupil i jako legendární " dělník pera", známý svou mimořádnou pracovitostí, kromě psaní románů působil takřka celý život i jako novinář a kritik. Roku 1833 se prostřednictvím korespondence seznámil s Ewelinou Hanskou- Rzewuskou, dcerou polsko- ruského šlechtice vdanou za bohatého statkáře sídlícího poblíž ukrajinského Berdyčeva. Balzac si s touto svou čtenářkou léta dopisoval a poté, co ovdověla za ní podnikl cestu do Petrohradu. Po dalších letech se vydává opět na Ukrajinu, několikrát navštívil Kyjev a pobýval v Radyvylově. Teprve pár měsíců před svou smrtí, v době, kdy již byl těžce nemocný se v Berdyčevě Balzac s Ewelinou oženil. Jeho nemoc se ještě zhoršila při během návratu do Paříže, kde Balzac krátce na to zemžel, v den jeho smrti jej navštívil Victor Hugo, který také promluvil na jeho pohřbu. Balzac je pochován na pařížském hřbitově P'ere-Lachaise.

Dílo:

Ve svých dílech projevil smysl pro detail, měl znalost prostředí i postav, které popisuje.Snažil se popsat všechny typy šlechticů a jejich životní situace. Vždy stál na jejich straně. Ve všech jeho románech jde o vystihnutí převládajících morálních vlastností. Je autorem rozsáhlého cyklu, který nazval LIDSKÁ KOMEDIE. Tento cyklus,zobrazující francouzskou společnost na počátku 19. století, obsahuje 97 románů a povídek, z nichž většina vyšla v časopisech i knižně. Předmluva k cyklu je manifestem realistického umění. Jádrem celého cyklu je volná trilogie románů - Otec Goriot, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán. V Otci Goriotovi jsou poprvé obsaženy všechny základní rysy balzakovského románu (jeho rozbor viz. níže). Pokračování zvané Ztracené iluze je označované jako " nejbalzakovější román", je především příběh venkovského básníka Luciana de Rubembré v Paříži, který se postupně stává bezcharakterním žurnalistou. Lesk a bída kurtizán uzavírá trilogii, je to román popisující spjatost společenských špiček s podsvětím se vyznačuje napínavým až dobrodružným dějem. Některé z jeho románů a zejmén povídek byly pokládány za nemravnou četbu ( Balzac byl inspirován poetikou středověkého romanopisce Rebelaise)

Šuani - historický válečný román z období francouzské revoluce, který je mezníkem v jeho tvorbě, později jej zařadil do cyklu Lidská komedie.

Gobseck- příběh hamižného podnikatele a spekulanta předznamenává balzakovu metodu realistického románu. Gobseck, napůl žid, napůl Holanďan, představuje podivný archetyp bývalého dobrodruha, jenž nahlédl povahu všech společností, jimiž prošel a shledal, že konvence a morálka se mění, ale zlato vládne všude. Rozhodl se vzdát nerozumných slastí, neboť se slastí z moci, která může vyplývat výhradně z vlastnictví zlata, se nemůže srovnávat nic. Kdo má zlato,má moc, kdo má moc, má vše. Gobseck, jako poslední záchrana zadlužených aristokratů, mládenců a básníků z bohatých rodin nabízí " pomocnou ruku", před jejich posledním pádem na společenské dno. Je chladným, nepřístupným pozorovatelem zániku a celého společenského dění, které vlastně začíná i končí u něj, ačkoliv žije ve skrytu. Nikdo neví o něm, on ví o všem. Jeho příběh sledujeme skrze vyprávění právníka Dervilla, jenž si jediný získal Gobseckovo přátelství, protože on mu věřil bez výhrad. Po Gobseckově smrti nahlížíme do jeho spíží a skladišť plných shnilého jídla a obchodního zboží. Gobseck ztělesňuje iracionalitu veškerého hromadění a moci, jíž nemůže člověk sám nikdy plně užít, ale je také metaforou zákonitostí kapitalisticky fungující společnosti, jíž lidé jako Gobseck vládnou, neboť moc peněz není jen skrytou mocí, ale také cílem. Možná, že každý člověk disponující ohromnou skrytou mocí, začíná mít " Gobseckovské rysy" rozsah tohoto díla odpovídá kratší novele, nebo delší povídce.

Šagrénová růže - román s pohádkově fantastickými prvky, řadí se do skupiny filosofické.

Třináctiletá
Ludvík Lambert
Farář Tourský- zařazen do skupiny románů-studií z provinčního života
Plukovník Chabert
Venkovský lékař
Evženie Grandetová -viz. obsah níže
Hledání absolutna- tento román autor zařadil do skupiny filosofických příběhů
Otec Goriot - viz. obsah níže
Usmířený Melmoth- v románu Balzac navazuje na anglický gotický román Poutník Melmoth od Maturina.
Stará panna
Mše ateistova
Kabinet starožitností
Ztracené iluze
Lesk a bída kurtizán - román popisuje prostředí vznešené franzouské společnosti a pařížského podsvětí. Toto dílo vyznívá jako ostrá kritika francouzské buržoazie.
Temný příběh- politický román
Lilie v údolí - viz. obsah níže
Okresní múza
Modesta Mignonová
Venkované
Sestřenice
Bratranec
Fyziologie manželství
Plukovník Chabert
Cesar Birotteau
Beatrice
Pierre Grasson
Vautrin
Uršula Mirouetová
Paměti dvou mladých manželek
Vstup do života Honorina

Lilie v údolí

Děj tohoto méně známého Balzacova románu se odehrává v první polovině 19.století, na území Francie a to na královském zámku v Paříži, ale také převážně na malém zámečku poblíž Tours. Hlavním hrdinou je mladý šlechtic Felix de Vandeness, který se sice narodil v urozené aristokratické rodině, ale žádného štěstí se mu od svých bližních nedostalo. Od útlého mládí se stal opovrhovaným, podceňovaným a opomíjeným. Proto vyrůstal bez rodiny v cizích městech. Na prvním plese, kterého se zúčastní se zamiluje a vrhá se do náruče hraběnce de Mortsaufové. S ní se setkává znovu až po deseti letech na venkově. Opět zahoří láskou, přestože už má hraběnka dvě děti a chorobomyslného manžela. Hraběnka Henrietta dává Felixovi najevo svou lásku spíše jako mateřskou. Dopomáhá mu ke skvělé kariéře na královském dvoře a vychová jej v pravého muže. Přestože Felix Henriettu miluje, nestačí mu už jenom duševní láska a nachází si proto milenku. Henrietta umírá usoužená city. Felix se rozhodne pro život bez žen, setrvává tak do té doby, než pozná jistou Natálii. V dopise jí vylíčil celý svůj život. Ona je však zasažena jeho prvním láskami a zůstává jenom přítelkyní. Autor v tomto díle představuje lásku jako nejušlechtilejší schopnost člověka- schopnost někoho milovat. Před tělesnými touhami stojí láska duševní.Podává však obraz lásky i jako neštěstí : byla-li vynucená, nebo unáhlená. Čtenář se dostává do prostředí vysoké šlechty, má možnost poznat její morálku, vztahy a zvyky.

Otec Goriot

Otec Goriot je románem z cyklu " Lidská komedie", spolu se Ztracenými iluzemi a Leskem a bíbou kurtizán tvoří volnou trilogii. děj se odehrává v první polovině 19.století v Paříži. Příběh má dvě hlavní dějové linie. V první z nich vystupuje právě pan Goriot, bohatý obchodník s nudlemi. V druhé dějové linii je hlavní postavou poctivý mladý muž Evžen Rastignac. Goriot je otcem dvou dcer - Anastázie a Delfiny. Snaží se pro ně udělat vše, co je v jeho silách a zabezpečit jim šťastný život. Dobře je obě provdá - jednu za hraběte a druhou za bankéře. Avšak žádná z nich mu neoplatila ani lásku, ani starosti, které s nimi měl. Zůstává sám, opuštěný, obraný o veškerý majetek a společností opovrhovaný. Starý Goriot umírá a právě v této době se o něho, místo nevděčných dcer, stará dobromyslný student práv- Evžen Rastignac. Je pobouřen a zklamán morálkou nehodných dcer a společnosti. Do děje však vstupuje uprchlý trestanec Vautrin oplývající všemi špatnými vlastnostmi. Z dobrého, ušlechtilého a čestného Evžena se tak stává vypočítavý, zatrpklý a intrikánský muž, neboť podle Vautrina pochopí, že ve světě, kde žije, nelze dojít štěstí, pěnězům a dobrému zaměstnání poctivou prací a ušlechtilými úmysly. Při svém vzestupu neváhal navázat dokonce intimní styky s jednou z Goriotových dcer. Autor v tomto románu realisticky vylíčil soudobou francouzskou společnost, v níž vládne neřest, podvody, úpadek a intriky. Stranou se odsouvají ušlechtilé lidské vlastnosti - poctivost, čestnost, upřímnost a místa se zde nedostává ani opravdové lásce. Ve společnosti vládne pouze hodnota peněz. Tím se také zvětšují rozdíly mezi chudými a bohatými. Jsou zde podrobné popisy prostředí a výrazné charakteristiky postav- např.vdova Vauquerová- " má tvář zestárlou, tlusťoučkou, z jejíhož středu ční nos jako zobák papouška, její postava je vypasená jako kostelní myš...." Jazyk využívá četných přirovnání a mnoho přídavných jmen.

Evženie Grandetová

Francouzský realistický román z cyklu Lidská komedie, součást cyklu Studie mravů se odehrává na přelomu 18. a 19. století v provinčním městě a je situován do doby po francouzské revoluci.
Autor v něm popisuje život rodiny Grandetovy. Dcera ani matka nevědí o otcově bohatství, když najednou přijíždí synovec Karel, jehož otec zbankrotoval a spáchal sebevraždu. Požádá Grandeta o půjčku, aby mohl odjet do Indie. Evženie se do Karla zamilovala a půjčuje mu své peníze, před odjezdem si oba slibují věrnost. Grandet se to dozvěděl a velmi se na dceru rozlobil. Smířil se s ní až po smrti její matky a to si ještě od ní vyžádal její dědický podíl. Nutil jí do sňatku s velmi bohatým, ale nemilovaným mužem. Evženie se podřídí otcovu přání až tehdy, když se dozví, že se Karel vrátil z Indie jako boháč a v Paříži se pro peníze oženil s bohatou aristokratkou, kterou také nemiloval. Evženie se po smrti otce stala jednou z nejbohatších žen ve Francii, ale citově zklamaná končí rezignací a uzavírá formální sňatek se starým soudcem Cruchotem. Po jeho smrti se plně začala věnovat dobročinnosti. Autor zde popisuje tragický příběh zmarněného života, také rozsáhlá kritika společnosti, v níž majetek a peníze jsou nadřazeny lidským citům a tragicky ovlivňují vztahy mezi lidmi. Je zde hluboká charakteristika a popis hlavních dvou postav, také dokonalý popis prostředí a živé dialogy.