Sama

1. Byla tu sama,
jako v plotě kůl,
opuštěná dáma,
do očí jí padala sůl,
nikým nepoznaná
stála uprostřed místnosti,
čas kolem jen tiše plynul,
v očích měla starosti.
Hleděla na prázdný stůl
a plakala v bolesti.

2. Hleděla snad po sté
na obraz, jenž bledne
a přání tak prosté,
ať postava se z plátna zvedne
zůstává stále jenom snem,
jenž rozplyne se hned
celou nocí, celým dnem
plakala a proklínala svět.

3. Proklínala smrt i žití
za víčky jen jednu tvář
její slunce-láska, co jiným svítí,
ztratila už dávno svojí zář.
On odešel od ní do nebes,
nevrátí se už nikdy zpět
ona zůstala tu sama hned
A uvadala jako květ.

4. Zbyla tu sama
jako v plotě kůl,
opuštěná dáma,
do očí jí padala sůl,
plakala tiše ve stoje
už neměla sny ani víru,
stála uprostřed pokoje,
sama uprostřed světa
sama ve vesmíru